- Vladimír Socha
- Věda a vesmír
- 11. prosince 2020
- 08:00
Podle některých vědců vyhubila dinosaury pandemie
Jedním z největších zastánců pandemické hypotézy je již celých čtyřicet let americký paleontolog Robert T. Bakker. Své vysvětlení vědec publikoval například i ve své proslulé knize Dinosauří kacířství (Dinosaur Heresies) z roku 1986.
Hlavní příčinou měly být podle jeho názoru zejména ekologické katastrofy, tedy ryze pozemské události, zapříčiněné vnitřními i vnějšími geologickými pochody naší planety. Ty měly dát vzniknout živelným pohromám, změnám výšky hladin oceánů nebo novým pevninským mostům mezi jednotlivými kontinenty a s nimi související výměnou megafauny.
Biologické peklo
A právě tato poslední příčina měla být tou potenciálně největší katastrofou, která rozpoutala na konci druhohorní éry nepředstavitelné biologické peklo. Podle Bakkera se totiž právě na konci křídy dinosauří i savčí fauny tehdejší východní Asie a Severní Ameriky promíchaly a přinesly sebou viry, bakterie a další patogeny, schopné zahájit celosvětovou epidemii – tedy pandemii – strašlivých chorob.
Zcela bezbranní dinosauři tedy měli vyhynout na jakousi celosvětovou morovou ránu nebo alespoň být jí natolik početně i zdravotně oslabeni, že už potom nedokázali snášet další rány osudu v podobě běsnících indických vulkánů, dopadu planetky do Mexického zálivu, ústupu hladin moří apod.
Super-vir z konce druhohor
Ty byly podle Bakkera už spíše jen doplňkovými faktory, jakýmisi posledními ranami z milosti pro nebohé, nemocemi vyčerpané dinosauří populace. Opravdu ale mohla pandemie jakéhosi hypotetického super-viru vyhladit druhohorní pány pevnin naší planety?
Bakker sám ve zmíněné knize uvádí, že k oboustranné výměně fauny dochází koncem období křídy přes jakousi „proto-Beringovu úžinu“, kdy se cíp Aljašky a severovýchodní Asie setkaly a umožnily přechod zejména východoasijské fauny na severoamerický kontinent. Bakker dále cituje případy, kdy tato velká „výměna druhů“ vedla k drastickým vymíráním a lokálním i regionálním katastrofám.
Dinosauří "mor skotu"
K podobným událostem došlo například před necelými 3 miliony let s propojením Panamské šíje nebo v menším měřítku i v historické době, když člověk zavlekl nové druhy do dosud nedostupných oblastí (autor konkrétně uvádí například mor skotu).
Podle Bakkera s sebou nové druhy nesou také nové patogenní organismy a parazity, kteří mohou v původních „obyvatelích“ najít bezbranné či alespoň snáze dostupné hostitele. Koevoluce s parazity původní druhy na boj s nimi dobře vybavila, zatímco druhy nové se nedokážou zdaleka tak rychle adaptovat a vytvořit účinný systém biologické obrany proti novým a nečekaným patogenním organismům.
T. rex jako posel zkázy
Podle Bakkera jsou ale pohromou i velcí živočichové, například dominantní predátoři, kteří v nových ekosystémech dokážou ulovit jakoukoliv kořist a zdecimovat tak původní populace (jedním z takových „poslů zkázy“ měl být také samotný Tyrannosaurus rex, který se do Severní Ameriky pravděpodobně dostal z východní Asie a lavinovitě se pak rozšířil po celé Laramidii).
Výměna parazitů, patogenních mikroorganismů i samotných dinosauřích druhů měla být podle Roberta Bakkera jednou z hlavních příčin oslabení a nakonec i vyhynutí celé dinosauří dynastie v době před 66 miliony let.
Nastala před 66 miliony let pandemie?
A jaká je tedy skutečnost? Samozřejmě už nikdy nezjistíme, nakolik se případné epidemie podepsaly na kondici dinosauřích populací na konci křídové periody. Je pravděpodobné, že občasné devastační účinky přinejmenším na regionální populace dinosaurů nejspíš měly. Ale pro celosvětovou pandemii, která by v relativně krátkém časovém úseku dokázala vyhladit všechny dinosaury, chybí jakékoliv přímé důkazy.
Neptačí dinosauři pravděpodobně vyhynuli vlivem destruktivních účinků na biosféru, vyvolaných dopadem planetky. Je jisté, že množství dinosaurů umíralo také na otravu a různé nemoci, myšlenka globální pandemie (coby hlavní příčiny vymírání na konci křídy) však zůstává vysoce nepravděpodobnou.
Sdílení
2
Twitter
Komentáře
Email