Pod nohama jurských dinosaurů předli své sítě obří pavouci

 
Další 3 fotografie v galerii
Současný zástupce rodu Nephila je blízkým příbuzným jurského pavoučího obra / Pixabay
V době před 165 miliony let žili na území současné Číny obří pavouci, ze kterých by i lidem netrpícím arachnofobií nejspíš pořádně zatrnulo.

Sopečné sedimenty z oblasti čínského Vnitřního Mongolska již v minulosti odhalily ohromné množství detailů o životě dinosaurů i jejich dávných současníků v období střední jury (asi před 165 miliony let).

V roce 2011 byl z této oblasti popsán také nový druh pavouka, který patří k největším fosilním exemplářům této skupiny členovců vůbec. Rozhodně přitom nejde o nejstaršího známého fosilního pavouka, tato skupina klepítkatců je totiž známá již z karbonských vrstev mladších prvohor (objevené exempláře z Anglie žily asi před 310 miliony let).

Pavouci lovící ptáky a hady

Jurský pavouk, který byl původně pojmenován jako Nephila jurassica, byl ale podstatně větší. Pravda, nešlo přímo o rekordní exemplář, který by překonával i největší známé současné pavouky, ale i tak jsou rozměry pro mnoho lidí za hranicí „příjemnosti“: tělíčko je široké asi 2,5 centimetru a nožky dosahují délky kolem 56 milimetrů. 

Současní zástupci rodu nefila (Nephila) obývají tropické oblasti a jsou známí snováním krásně se lesknoucích obřích pavučin o průměru až kolem 1,5 metru. Samičky tohoto rodu jsou někdy ještě větší než popsaný fosilní druh a dokážou dokonce usmrtit malé obratlovce (například pěnkavu nebo malého hada bojgu hnědou)!

Když dinosauři strhli pavučinu

Nevíme, zda něco podobného dokázal i jurský příbuzný současných nefil, ale je to docela dobře možné. Jeho hlavní potravu nicméně představoval tehdejší hmyz, který pavouk zřejmě lovil do svých sítí, umístěných v tehdejších bujných lesních porostech.

Můžeme si živě a plasticky představit prales v době před 165 miliony let, kde na mnoha místech mezi tehdejšími nahosemennými dřevinami prosvítá zlatavě se lesknoucí pavučina tohoto velkého bezobratlého predátora. Kolikrát se asi stalo, že pavučinu strhli nebo poškodili procházející dinosauři, malí primitivní savci, jako byl téměř půl metru dlouhý druh Castorocauda lutrasimilis nebo někteří menší ptakoještěři?

Jurská válka mezi pavouky a jejich kořistí

Nepochybně nesčetněkrát. Objevenému jedinci se ale přihodila horší katastrofa, která ovšem představuje výhru pro paleontology – celé okolí jezera, v jehož blízkosti se pavouk nacházel, bylo zasypáno jemným sopečným popelem při jedné z častých erupcí místních vulkánů.

Jen díky tomu se nám tělíčko tohoto pavouka dochovalo po nepředstavitelně dlouhé době i s velmi jemnými anatomickými detaily. Vedoucím výzkumu pavouka byl americký entomolog Paul Selden z Univerzity v Kansasu. Ten konstatoval, že nález dokazuje velmi dlouhou koevoluci (společný vývoj) a závody ve zbrojení mezi pavouky a jejich hmyzí kořistí, odehrávající se po dlouhé geologické věky.

Starší než prapták z učebnic

Přinejmenším od jury už tedy pavouci působí značným predačním tlakem na svoji kořist, a tím významně ovlivňují jejich evoluci. Pavouci jsou zkrátka důležitým prvkem v celkovém obrazu hmyzího vývoje posledních několika stovek milionů let.

A když se vrátíme ke druhu Nephila jurassica, konstatujme, že objeveny byly zatím pouze dva exempláře, větší samička a menší sameček (s délkou těla asi 16 mm). Tento rod byl mimochodem roku 2013 přejmenován na Mongolarachne jurassica (doslova "mongolský pavouk z jury") a zařazen do samostatné čeledi Mongolarachnidae. Obýval pralesy Číny a zřejmě i jiných oblastí východní Asie celých 15 milionů let před slavným evropským „praptákem“ archeopteryxem.

 
Vstoupit do diskuze  (1)

Mohlo by vás zajímat

Reklama