Děsivý tyranosaurus nedokázal vypláznout jazyk, měl ho přirostlý k patru

Ve filmu Jurský svět: Zánik říše, který dorazil do kin v roce 2018, můžeme hned několikrát sledovat řvoucího tyranosaura, kterému z tlamy částečně vyčnívá zdvižený jazyk.

Odpovídá to dosud udržované nesprávné představě dinosaurů coby obřích obdob současných ještěrů, kteří jak známo, svůj jazyk dokážou vyplazovat velmi rázně a efektivně. Jak ale ukázal nový výzkum amerických a čínských paleontologů, něčeho podobného nebyli teropodní dinosauři ve skutečnosti vůbec schopni!

Vše prozradí jazylka

Badatelé z Texaské univerzity v Austinu a z Čínské akademie věd detailně porovnávali hyoidní kůstky (či jazylky; část kostry, zodpovědná za ukotvení a podporu jazyka u vyspělých obratlovců) a k nim příslušející svalstvo u současných ptáků a krokodýlů a zároveň u skvěle zachovaných fosilií dinosaurů a ptakoještěrů z čínských jemnozrnných sedimentů.

Související

Vladimír Socha

V německém Mindenu žil kdysi děsivý dinosauří…

Vladimír Socha

Kdyby obří Tyrannosaurus rex při běhu zakopl a…

Při výzkumu byla využita moderní zobrazovací technologie a porovnáváno bylo na šestnáct hyoidních kostí a související svalové tkáně u současných druhů (tři druhy krokodýlů a třináct druhů ptáků) a mnoho exemplářů fosilních druhů s dobře zachovanou příslušnou částí kostry. A jaké bylo tedy zjištění?

Jazyk fixovaný k patru

Hyoidní kosti dinosaurů se do značné míry podobají těm, které známe u současných aligátorů a krokodýlů. Jsou tedy krátké, anatomicky jednoduché a spojené s jazykem, který je do značné míry nepohyblivý a fixovaný ke spodnímu patru. U většiny krokodýlovitých plazů je dokonce jazyk pevně přirostlý ke spodnímu patru a jeho mobilita je tak zcela minimální.

U teropodních dinosaurů tomu nejspíš nebylo jinak. S efektivně vyhlížejícími obrázky tyranosaura nebo velociraptora se zdviženým jazykem se tedy můžeme rozloučit – alespoň v případě, že se chceme striktně držet vědeckých poznatků.

Pohyblivý jazyk možná umožnil let

To ale není jediné zajímavé odhalení, které bylo publikováno. Bylo také zjištěno, že u ptakoještěrů, opeřených dinosaurů a současných ptáků existuje značná rozmanitost ve velikosti a tvaru jazylkových kostí.

Tato zajímavá diverzita může podle autorů studie souviset se schopností aktivního letu, ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé. I nelétavé druhy přitom získaly svoji specifickou podobu jazylkové kosti od aktivně létajících předků. Důvod vzniku určitého typu kosti, umožňující větší mobilitu jazyka, se nejspíš objevil v souvislosti se schopností aktivního letu.

Zobák místo křídel

Létajícím tvorům se totiž otevřely nové potravní niky a k jejich využití bylo třeba i modifikace ústního ústrojí a aparátu pro mechanické zpracování potravy. Zejména u ptáků je tvarová rozmanitost zmíněných kostí ohromující. Podle paleontologů mohla změna v mobilitě jejich jazyka přímo souviset s modifikací předních končetin a jejich přeměnou v křídla. Vzhledem k tomu, že jejich končetiny již nemohly plnit dřívější funkci v podobě manipulace s potravou, převzal tuto roli do značné míry ptačí zobák a právě jazyk.

Žirafí jazyky býložravých dinosaurů

Existuje však také výjimka z tohoto trendu, a tou jsou někteří ptakopánví dinosauři. Ačkoliv rohaté ceratopsidy, obrněné ankylosaury nebo velké kachnozobé ornitopody nemůžeme podezřívat z vývojových tendencí směrem k aktivnímu letu, jejich hyoidní kosti byly komplexnější a jazyky podstatně pohyblivější než u teropodních a sauropodomorfních dinosaurů.

Vzhledem k odlišnému způsobu zpracování potravy (v podobě nepravého žvýkání) však byly jejich jazylkové kůstky strukturálně odlišné. Mohli snad mít tito dinosauři jazyky podobné žirafím?

Fotogalerie

 

3

fotografie