Oceány se kdysi v pravěku hemžily děsivými obřími červy

Identifikované stvoření bude pravděpodobně předchůdce dnes žijícího červa Eunice aphroditois (takzvaný bobbitový červ), který dorůstá do délky až tří metrů. Na dně ční jen nenápadná část jeho těla.

Když se přiblíží kořist, tak tento ošklivý kroužkovec z třídy mnohoštětinatců vystřelí ze svého úkrytu a oběť pevně uchopí ostrými kusadly, která mohou prokousnout důležité orgány. Smrt ale nastává i šokem nebo utopením v písečných vrstvách. 

Související

Vladimír Socha

Nejvyšší živočich všech dob by hlavou dosahoval do…

Radek Chlup

Samečci kudlanek přišli na to, jak přežít…

Historie hlubinných červů sahá až stovky milionů let do minulosti, možná až do raného paleozoika. Chybí nám však fosilní záznamy, a to kvůli měkkým částem jejich těl bez kosterní konstrukce. To, co lze zkoumat, jsou zkamenělé stopy v půdě. 

Mezinárodní tým vědců z Tchaj-wanu, Japonska, Španělska, Švédska a Kanady s pomocí 319 vzorků půdy rekonstruoval stopovou fosilii, takzvaný ichnotaxon (stopa živočicha, nikoliv jeho zkamenělina), skrýše tvora, který byl pojmenován jako Pennichnus formosae, o průměru dvou až tří centimetrů a délce dvou metrů. 

Narušení půdy napovědělo, že zde žil a lovil prastarý obří červ. „Tyto morfologické rysy P. formosae jsou v souladu s aktivitami dravce ze zálohy. Proto předpokládáme, že nejvíce pravděpodobnými původci stop jsou obří mnohoštětinatci, jako jsou bobbitoví červi,“ uvádějí vědci. 

Zkamenělá stopa navíc obsahovala i vysokou koncentraci železa. Vědci usuzují, že červ o délce zhruba dvou metrů po útocích používal svůj hlen k obnově skrýše. Hlenem se pak živily bakterie, které po sobě při jeho rozkladu zanechaly stopy železa. 

Jiní potencionální obyvatelé skrýše, jako jsou měkkýši a krevety, byli vyloučeni. Krevety vytvářejí složitější a otevřenější nory, přičemž rozměry a tvar stopy neodpovídají ani měkkýši. Nález nám pomáhá zaplnit mezery ve vývoji těchto děsivých tvorů, o nichž toho moc nevíme.