Lebka z doby kamenné byla objevena na skalní římse hluboko v jeskyni Pekelný závrt

Nedaleko jeskyně, v 600 metrů vzdáleném skalním úkrytu, byly objeveny i lidské ostatky / Pixabay
Osamělá lebka bez kosterních ostatků spočívala na skalní římse v jeskyni Dolina dell Inferno (Pekelný závrt) v italské Boloni. Objevena byla v roce 2015, kvůli její nepřístupnosti však byla vyzvednuta až v roce 2017. Nyní ji vědci prozkoumali blíže a určili, že do jeskyně spadla, když ji unášel proud vody a bláta.

Lebku, která neměla spodní čelist, nebylo snadné najít a dostat se k ní. Přístupná byla pouze z jeskynní chodby Meandro della cattiveria a vertikální šachty s výškou dvanácti metrů. Spočívala na jejím konci na skalní římse.

Radiokarbonové datování expertů z Boloňské univerzity, které vedla antropoložka Marie Giovannyová, určilo, že lebka bez spodní čelisti patřila osobě, která žila v době 3630 až 3380 před naším letopočtem. Byla umístěna do kontextu doby raného eneolitu, tedy doby měděné či pozdní doby kamenné.

Nedaleko jeskyně, v 600 metrů vzdáleném skalním úkrytu, byly objeveny lidské ostatky, a ty pocházely ze stejné doby. Spojení s lebkou v tomto případě dává smysl. Jak se ale dostala tak daleko od těla, navíc na skalní římsu 26 metrů pod zemský povrch?
 
Následující vyšetření prozradilo, že lebka patřila mladé ženě ve věku 24 až 35 let. Vědci si po stranách nálezu všimli četných poškozeních. Mohou být výsledkem posmrtné manipulace. Pravděpodobně došlo k odstranění masa pro rituální účely v rámci pohřebního zvyku.
 
Na lebce jsou ale patrná i další poranění, která mohla být smrtelná. A jiná zase naznačují jakousi formu lékařské péče. Je možné, že žena byla závažně zraněna a její lid se ji snažil uzdravit.
 
Lebka byla od zbytku těla oddělena buďto záměrně, nebo náhodou. O zbytek už se postarala matka příroda. Byla unášena proudem vody nebo bahna, dokud se nedostala k okraji jeskyně, do níž nakonec spadla. Jak plynul čas, voda, která stékala do závrtu, mohla rozpouštět sádrovcové usazeniny, což by vedlo k vyhloubení vertikální šachty hned vedle lebky.
 
Argument podporují různé sedimenty usazené v lebeční dutině. Musely se do ní dostat během toku vody, nebo sutě. Lebka tedy pravděpodobně skutečně podstoupila chaotickou, nepravděpodobnou cestu do útrob jeskyně. 
 
„Lebka by se ve vodním proudu a toku sutě odvalila snáze než jiné části kostry. Během rozkladu a těchto dynamických fázích mohla být naplněna sedimenty. Proto by se dostala do jeskyně a zastavila se na náhorní plošině, kde byla nalezena,“ píší vědci.

Mohlo by vás zajímat

Reklama