Pstruzi mohou být závislí na pervitinu jako lidé, zjistili čeští vědci

Drogy, které uživatelé vylučují, procházejí kanalizačními systémy. Poté jsou vypouštěny čističkami odpadních vod. Ty však nejsou určeny k odstranění této konkrétní kontaminace. Drogy se proto takto dostávají až do řek.

Vědci pod vedením behaviorálního ekologa Pavla Horkého z České zemědělské univerzity v Praze zkoumali, jestli mohou mí vodní cesty znečištěné drogami vliv na chování ryb. Výsledky jejich práce vyšly v časopise Journal of Experimental Biology.

Související

Radek Chlup

Na Zemi zůstala pouze tři procenta ekosystémů…

Martin Pokorný

Tempo vegetační změny začalo výrazně zrychlovat…

Tým po dobu osmi týdnů držel v nádrži pstruhy. Nacházela se v ní voda kontaminovaná stejnou hladinou metamfetaminu, jaká byla naměřena v řekách. Pstruzi pak byli přemístěni do nádrže s čistou vodou.
 
Každý druhý den tým testoval, zda se u pstruhů rozvinula závislost na této droze, také známé jako pervitin. Ryby vždy dostaly na výběr mezi čistou a kontaminovanou vodou, bylo tak možné vypozorovat abstinenční příznaky. Pro srovnání byla použita i skupina, která strávila osm týdnů v čisté vodě.
 
Pstruzi dříve vystavení droze dávali přednost znečištěné vodě. Podle vědců to naznačuje abstinenční příznaky, neboť ryby na rozdíl od skupiny, která nepřišla s drogou do styku, pervitin vyhledali, když byl k dispozici.
 
Závislí pstruzi byli méně aktivní než pstruzi, kteří s drogou nepřišli do kontaktu. Stopy pervitinu byly v organismu ryb pozorovány 10 dní po kontaktu s ní. „Ryby jsou citlivé k vedlejším účinkům mnoha neurologicky aktivních drog od alkoholu po kokain a může se u nich rozvinout závislost související s dopaminovou cestou odměny podobný způsobem jako u lidí,“ potvrdil Horký.
 
Může to mít větší dopady na ekosystémy, než se zdá. Ryby se mohou hromadit u zdroje konaminace, tedy u výpustí odpadních vod. Touha po droze by mohla být silnější než potřeby, jako je vyhledávání potravy a páření. Může to vést k vymírání a řídnutí populace.