Nový systém pro třídění vyspělosti mimozemských civilizací: Pomůže nám to ve vesmírném průzkumu?

 
Další 2 fotografie v galerii
Nalezneme ve vesmíru nějakou tu civilizaci? / Pixabay
Po více jak 50 let byla tzv. Kardaševova škála zlatým standardem v poměřování pokročilosti jiných potenciálních civilizací ve vesmíru. Konečně byl ovšem navržen systém nový, který lépe zohledňuje dopady užívání získané energie na planetu.

I když nás ještě čeká asi dlouhá cesta, než nalezneme ve vesmíru nějakou tu civilizaci (a kdoví jestli najdeme – tvorové se od jistého IQ mají tendenci zničit sami – viz dnešní atomové zásoby všelijakých šílenců schopné zničit 7-8 Zemí v řadě), již nyní se vědci samozřejmě mohou zamyslet nad tím, jaké to asi bude.

Před 50 lety přišel astronom Kardašev s návrhem, že by bylo vhodné vše rozdělit podle toho, kolik energie daná civilizace ovládá, pročež vznikla Kardaševova škála rozdělená takto:

Civilizace typu I. (stále vzdálený cíl Země) – umí zužitkovat všechnu energii, jenž k ní míří z jejího Slunce.

Civilizace typu II. - dokáže využít veškerou energii celého svého Slunce + planetárního systému.

Civilizace typu III. - je schopna posbírat a nasadit energii celé své Galaxie (doména sci-fi stále samozřejmě – že by energie potřebná pro červí díry na přání?).

Kardaševova metoda je dodnes zlatým standardem poměřování mimozemských civilizací, ovšem doba se nám přece jen pohnula a nároky se změnily – jeho metoda totiž vůbec neměří, jak bytosti využíváním energie zatočí s jejich planetou (je to logické, nakonec k čemu je atomová bomba na obranu jednotlivci, když po jejím použití na zloděje vypaří nejenom ho, ale i sebe a poznamená i 500 km okolo?).

Nový klasifikační systém hodlá zahrnovat pět úrovní:

Třída 1. - planety bez atmosféry.

Třída 2. - planety s atmosférou, ale bez životních forem. Plyny a tekutiny ale mají potenciál časem rozvinout život díky klimatu a počasí (například Mars nebo Venuše)

Třída 3. - planety s „tenkou“ biosférou, které udrží jistou biologickou aktivitu (patrně milionkrát častější, nežli třída 4. a 5.), ale ta ještě neovlivňuje věci globálně. I naše Země byla cca 2,5 miliardy let zpět takovým místem.

Třída 4. - planety s „tlustou“ biosférou (Země dnes). Živočichové ovládající ji zde silně ovlivňují proudění energií na povrchu, distribuci živočichů a rostlin (i do míst, kam by v životě nezabloudili – viz pěstování citronů v Aljašce ve vytápěných sklenících), viry na kolech letadel, zkrátka, mezi povrchem a horní atmosférou se toho již odehrává u třídy 4. opravdu hodně.

Třída 5. - planety s teoretickým dosažením dokonalé rovnováhy mezi produkcí energie a její spotřebou, jež stále zvyšují efektivitu a kvalitu soužití všech forem života. Biosféra jako celek nedegraduje (viz Čína dnes nebo takové hormony v antikoncepčních pilulkách, co dnes znemožňují množení určitých mořských druhů), ale prosperuje. Pokud Země odhalí další cesty, jak čerpat energii a to bez toho, aniž by poškozovala sebe sama, bude to rovnovážný udržitelný stav.

Existence cizích civilizací je i z hlediska těch velmi střízlivých odhadů jen v naší galaxii v řádu desítek civilizací na naší úrovni a stovek tisíc planet s prvními řetězci aminokyselin/buněčným životem. Takže teď jen, jak na tu komunikaci? Mezihvězdné používání jakýchkoliv vln je přece jen radikálně pomalejší (nejbližší hvězda 4,3 roku), než třeba kouřové signály z kopce na kopec před milionem let prvních lidí na Zemi.

Mohlo by vás zajímat

Reklama