Nacistickou ponorku z druhé světové války rozežírají na dně oceánu zvláštní bakterie

Německá ponorka číslo 166 („U-boat 166") je nyní asi tak kilometr pod vodou na Atlantickém mořském dně přesně tam, kde byla v roce 1942 potopena.

Tato ponorka byla objevena znovu teprve až v roce 2001 a to na dně hned kousek od pobřeží USA, tedy v místech, kudy se osudná olejová skvrna dostala do Mexického zálivu. Odpadní produkty vypouštěné bakteriemi konzumujícími velkou olejovou skvrnu podle vědců korodují toto podvodní plavidlo ve zvýšeném tempu.

Výzkumníci z Univerzity v Mississippi zjistili, že příliv surové nafty poskytl anaerobním bakteriím uhlík i síru, jak napovídá jejich genetická analýza. Tým proto věří, že bakterie pojídají surovou naftu a jejich odpadní produkty korodují plavidlo.

Související

Petr Hájek

Vědci poprvé změřili, jak je ve vesmíru energie…

Petr Sýkora

Proč spadla vzducholoď Italia a kam odneslo její…

Fotky vraku U166 pořízené před a po katastrofě Deepwater Horizon ukazují, že se jednak v trupu plavidla, ale také na jeho palubě, již objevily velké díry: „Ztráta kovu se zrychlila poté, co se sem dostala nafta, což je velmi neobvyklá záležitost."

Rychlost koroze kovu v oceánu se totiž obvykle nejvíce projeví pár let po ponoření a poté se začne zpomalovat. Ale analýza fotografie ukázala, že ponorka vykazuje pětinásobně rychlejší celkový rozpad za poslední čtyři roky po katastrofě, než šest let předtím.

Profesorka Hamdanová umístila na místo na dno poblíž události Deepwater Horizon kovové disky, aby zjistila, jak rychle zkorodují. Po šestnácti týdnech se disky pokryly slizkou vrstvou a byly těžce zkorodované.

Stejné disky umístili i cca 80 km daleko. A bylo zjištěno, že ve stejné době ty poblíž místa akce ztratily trojnásobný objem kovu. Genetická analýza pak odhalila celou škálu rozdílných bakterií, mezi nimiž byly i ty známé tím, že se živí uhlíkem ze surové nafty.