Na Marsu poblíž Huygensova kráteru kdysi tekla řeka, potvrzují to nové satelitní snímky

 
Další 2 fotografie v galerii
Mars měl kdysi silnější a hustší atmosféru, která dokázala zachytit mnohem větší množství tepla / ESA
Ohromující satelitní snímky ukazují údolí a příkopy vymleté dávnými řekami na rudé planetě. Na Marsu proudily před miliardami let. Obrázky ze satelitu ESA Mars Express ukazují oblast poblíž kráteru Huygens s vysušeným údolím řek.

Úžasné snímky zachycené satelitem Mars Express Evropské kosmické agentury odhalily vodní minulost rudé planety. Uprostřed nespočetných kráterů, které zasahují do povrchu Marsu, zobrazují satelitní snímky příkopy - rysy pravděpodobně vyhloubené tekoucí vodou, která zde proudila v dávných dobách.

Jeden konkrétní region, který byl zdůrazněn v poslední dávce satelitních snímků, ukazuje „jasné známky vodní činnosti v minulosti“. Podle ESA jde o důkaz, že voda tekla od severu k jihu, aby vytvořila údolí, která se rozprostírají stovky metrů daleko.

Oprava pohledu na marťanské klima 

Oblast, která leží přímo východně od slavného Huygensova kráteru v Jižní vysočině, je vyhloubena starými údolími a jinými důkazy o vodě, které opravují náš současný pohled na marťanské klima.

„Vidíme Mars jako chladný, suchý svět, ale spousta důkazů naznačuje, že tomu tak nebylo vždy,“ vysvětluje ESA. „Výzkum z minulých let stále více naznačuje, že planeta kdysi měla silnější a hustší atmosféru, která dokázala zachytit mnohem větší množství tepla, a proto usnadňovala a podporovala tok vody na povrchu.“

Údolí nezahladil čas

Jižní vysočina je oblast, jejíž stáří se odhaduje na 3,5 až 4 miliardy let. Poskytuje pohled na jednu z nejstarších podob rudé planety. Topografie zde ukazuje, že když voda proudila ze severu na jih, vymlela i 2 km široké údolí dlouhé až 200 metrů, to alespoň tvrdí ESA. Navzdory mnoha letům eroze zůstávají údolí dnes viditelná na satelitních snímcích, ačkoli jsou na mnoha místech roztříštěná a již vyhlazená. 

Větvící se kanály vznikly odtokem povrchových vod 

Vektorové vzory vytvářejí to, co se nazývá dendritický systém, s četnými kanály v tomto systému, říká ESA. „Tento druh dendritické struktury je také vidět v odvodňovacích systémech na Zemi,“ vysvětluje ESA. Zvláště dobrým ilustračním příkladem je řeka Yarlung Tsangpo, která teče z východní části Tibetu do Číny, Indie a Bangladéše.

V případě situace na Marsu byly tyto větvící se kanály pravděpodobně vytvořeny odtokem povrchové vody z kdysi silného toku řeky, v kombinaci s rozsáhlými srážkami.

Záhada: Co bylo zdrojem vody?

„Toto proudění je považováno za přerušení stávajícího terénu na Marsu, budování nových cest a hloubení nové krajiny.“ Ačkoli existují důkazy o vodě na Marsu, zůstává záhadou, co bylo jejím zdrojem.

Tekoucí voda na rudé planetě může pocházet z dešťových srážek, podzemních vod nebo dokonce z tání ledovců, tvrdí ESA. To vše bude prozkoumáno při nadcházející misi společnosti ExoMars, která bude zahájena v roce 2020.

 
Buďte první

Mohlo by vás zajímat

Reklama