Poslední dinosauři vymírali ve světě plném mrazu a temnoty

V roce 2017 byla publikována dosud nejpodrobnější studie výzkumníků z amerického National Center for Atmospheric Research (NCAR) a jejich kolegů z Univerzity v Boulderu (Colorado).

Již dříve ve stejném roce byla publikována odborná práce, která přinášela odhady snížení průměrných teplot v době řádově týdnů až desetiletí po dopadu planetky. Stejně jako nová studie vycházela z počítačového klimatického modelu a její výsledky byly v některých aspektech velmi podobné, což nasvědčuje pravděpodobnosti, že na výsledcích obou výzkumů skutečně něco bude.

15 000 milionů tun prachu

Nová studie vychází ze simulace tzv. Community Earth System Model (CESM), tedy počítačového modelu predikujícího klimatické změny v atmosféře. Vědci využili tohoto modelu k vytvoření představy o tom, nakolik a na jak dlouho se změnila teplota atmosféry po vyvržení mračen prachu po dopadu. 

Související

Vladimír Socha

Vražedný asteroid, který vyhubil dinosaury, možná…

Radek Chlup

Pravěkého krále všech žraloků mohly vyhubit…

Použili přitom zatím poslední a nejpravděpodobnější odhad množství tohoto materiálu (sazí, částeček prachu, impaktní taveniny apod.), totiž 15 000 milionů tun. Pracovali však také pro kontrolu výsledků s menšími i většími odhady a v potaz vzali i předpokládané celosvětové požáry, které se na mnoha místech světa skutečně vyskytly, a to s devastujícími účinky na biosféru.

Křídová tma o polednách

Výsledkem bylo zjištění, že Sluncem ohřívaný materiál skutečně vystoupal vzhůru a nakonec vytvořil baldachýn, který silně redukoval na zem dopadající sluneční záření. Po dlouhou dobu mohlo být šero asi takové, jaké se vyskytuje v noci ozářené Měsícem v úplňku.

Obloha by se během dalších týdnů a měsíců postupně vyjasňovala, ale fotosyntéza by nemohla probíhat po dobu více než jednoho a půl roku (podle propočtů by ještě třetina předpokládaného množství vyvrženého materiálu způsobila kolaps fotosyntézy na dobu jednoho roku). To by v kombinaci s plošnou likvidací vegetačního pokryvu celosvětovými požáry mělo dalekosáhlé následky pro pevninské ekosystémy, významně by však trpěly i mořské planktonní organismy schopné fotosyntézy.

Ze skleníku do mrazáku

Vlastně je téměř jisté, že drtivá většina těchto druhů by poměrně rychle vyhynula, což skutečně pozorujeme i ve fosilním záznamu z přelomu křídy a paleocénu. Průměrná teplota vzduchu by na dobu několika let poklesla o celých 28 °C na souších a asi o 11 °C v mořích. 

Růst teploty ve vyšších vrstvách atmosféry by naopak způsobil vážné poničení ozonové vrstvy, chránící pozemský život před nebezpečnou ultrafialovou radiací. Další průvodní jevy rovněž odpovídají v současnosti uznávanému scénáři „impaktní zimy“ a následných dlouhodobých důsledků dopadu. Dinosauři zkrátka vymírali ve světě plném tmy a mrazu.

Fotogalerie

 

3

fotografie