Vědci zkoumají hroty šípů a kopí lovců a sběračů z potopené pevniny

Řeč je o kontinentálním pásu Doggerland, který pojil dnešní Británii s územím současného Nizozemska. Jeho existence byla odhalena na základě mnoha artefaktů vyplavených podél nizozemských břehů. 

Mezi nimi se nacházely i hroty, archeology považované za zbraně lidí v mezolitu, kteří před jedenácti tisíci lety Doggerland obývali. Podle nizozemských archeologů boce zakončovaly šípy, možná i kopí. Určitě nešlo o slavnostní předměty. „Byly nabroušeny. Vykazují známky opotřebení,“ potvrdil nizozemský archeolog Joannes Dekker z Univerzity v Leidenu. 

Související

Ilona Cílková

Archeologové nalezli tajemnou boží zemi Punt, pomohly…

Radek Chlup

Naši předkové praktikovali v době ledové, stejně…

Dekker vedl studii novou, v níž hmotnostní spektrometrií a peptidovými hromadnými otisky prstů zkoumal deset hrotů, které na pobřeží Holandska vyplavilo Severní moře. Vědce překvapilo, že pro dva hroty byla zužitkována lidská kost. Pro zbytek byly zpracovány kosti jelena evropského (Cervus elaphus), který mohl být pro lovce a sběrače snadno dostupný.

Stejně vhodným materiálem mohl ale být i pratur, srnec obecný nebo divočák. A už vůbec to nevysvětluje užití lidských kostí, které jsou v tomto ohledu ještě záhadnější. „Nebylo to ekonomické rozhodnutí. Musel existovat jiný důvod, kulturní důvod, proč bylo důležité používat tyto druhy,“ vysvětluje Dekker. 

Lidské kosti tvoří jen nepatrný zlomek z celkového počtu kostí, které lovci a sběrači měli k dispozici. Oportunitní výběr byl tedy v tomto případě vysoce nepravděpodobný. Možná bylo jejich využití pro zbraně podbarveno rituálním kontextem. Nebo mohlo jít o recyklaci, kdy jsou lidské ostatky měněny na zbraně.

Zpracovávané kosti jelena zase mohly odrážet kulturně specifický význam nebo symboliku, která byla tomuto druhu přisuzována.