Tvary přírody vnímáme a zpracováváme podle psychologů už krátce po narození

Termín fraktál vznikl v roce 1975, když jej jako první použil matematik Benoît Mandelbrot. Název vychází z latinského slova fractus, což znamená rozbitý.

Vyjadřuje geometrický objekt, který je soběpodobný, přičemž má určitý opakující se tvar. Ten se na první pohled může zdát složitý. Výsledně je ovšem repetitivním užitím jednoduchých pravidel. Rozvětvení stromu, spirála v ulitě, prsty řeky, pás hor, sněhové vločky. To jsou fraktály. 

Související

Radek Chlup

K defenzivním lidem projevujte respekt, radí…

Radek Chlup

Mozek osamělých lidí kompenzuje sociální prázdnotu

Účastníci, které tvořili dospělí ve věku 18 až 33 let a děti ve věku od 3 do 10 let, měli v rámci nové studie za úkol na tabletu sledovat fraktální tvary a pak v deseti kolech volit své preference. 

Mezi skupinami nebyl pozorován jasný rozdíl, ani vztah mezi způsobem, jakým si účastníci obrázky vybírali, jejich věkem nebo preferencemi. Když byly dospělí i děti konfrontováni se statisticky se opakujícími vzory, obě skupiny si vybíraly spíše málo až středně složité motivy. Pokud došlo na přesně se opakující vzory, dobrovolníci volili složitější tvary. 

„Naše preference pro fraktály jsou jsou nastaveny před našimi třetími narozeninami, což naznačuje, že náš vizuální systém je vyladěn tak, aby tyto vzorce, které jsou v přírodě časté, lépe zpracoval,“ říká psycholožka Kelly Roblesová z Oregonské univerzity. Pokud bychom se učili vnímat fraktály až s dospíváním, pak by se ve věku účastníků studie vyskytly rozdíly. 

Děti dnes většinou vyrůstají v lese budov než stromů. „Protože děti nejsou vystaveny těmto přirozeným fraktálním vzorům nízké až střední složitosti, musí tato preference pocházet z něčeho dřívějšího ve vývoji. Nebo je možná vrozená,“ dodává Roblesová. „Příroda tyto výhody poskytuje zdarma, ale stále častěji jsme obklopeni městskou krajinou bez fraktálů. Studie ukazuje, že začlenění fraktálů do městského prostředí může přinést výhody již od útlého věku.“